Zářijová obloha je úplně nej

aneb Topocentrický pohled na vesmír v září 2019. Při pohledu na oblohu to teď vypadá, že se nic moc neděje. A přesto je tento měsíc samé nej. Třeba nejvzdálenější planeta bude nejblíž. A nejen to…

Blíží se podzim, a tak se mléčná dráha, která dominovala letní obloze, začíná krčit nízko u obzoru, kde ji většinou pohltí světelné znečištění. Podzimní souhvězdí nejsou tak nápadná, jako třeba letní a zimní, a ještě ke všemu se většina planet pozorovatelných očima z oblohy nenápadně vytratila. Merkur a Mars se nám hned na začátku září skrývají za Sluncem. Také Venuše je z našeho pohledu tak blízko denní hvězdě, že je nepozorovatelná. Tedy nepozorovatelná pouhým okem. S pomocí dalekohledu namířeného správným směrem můžeme Venuši uvidět i ve dne. Musím ale varovat před příliš velkým jasem Slunce – když se nám podaří při hledání Venuše „zavadit“ dalekohledem o Slunce, hrozí poškození zraku.  Pro odvážné a zkušené: Venuše je na začátku září přibližně pět až šest stupňů východně od Slunce (simulace programem Stellarium je co do jasnosti Venuše přehnaně optimistická, bez dalekohledu ji kvůli oslnění takhle blízko Slunce opravdu nespatříme):

Kdyby bylo v naší moci vypnout rozptyl slunečního světla v atmosféře, vypadalo by to 3. září 2019 v poledne (ve 13 hodin SELČ) takto:

Když se z našeho topocentrického pohledu na vesmír (v tomto případě by se ovšem geocentrický pohled nijak znatelně nelišil) takto nahromadí planety na jednom místě na obloze, znamená to, že jsou v prostoru vlastně za sebou. V tomto konkrétním případě jsou Země, Slunce, Merkur a Mars téměř přesně na jedné přímce a Venuše se od té přímky odchyluje jen málo. Pokud se ale takové skrumáže účastní Slunce, nic z toho nemáme. Dráždit to může jen pár astrologů.

Největší a nejkrásnější

A tak se pojďme podívat na ta slibovaná nej. Ve Sluneční soustavě je největší planetou Jupiter. A za tu nejkrásnější považuje řada lidí Saturn. Poněkud nezaslouženě, protože samotná planeta je na pohled docela fádní; pozornost však přitahuje prstenec. Obě tyto planety jsou na obloze večer.

Jupiter se nachází v souhvězdí Hadonoše, což je hned vedle známějšího Štíra, v němž je nejjasnější hvězdou nápadně oranžový Antares. Až se k nim přidá 5. a 6. září dorůstající Měsíc, bude to pro tento kalendářní měsíc na obloze nejhezčí podívaná. A následovat bude velmi těsné setkání Měsíce a Saturnu v souhvězdí Střelce 8. září:

Měsíc – nejbližší a nejneviditelnější

Měsíc během tohoto období projde změnou od tenkého srpku přes první čtvrt, jež nastává 6. září 2019 v 5:10 SELČ. Úplněk je 14. září v 6:32, poslední čtvrt 22. září ve 4:40 a nakonec nastane 28. září ve 20:26 nov, při kterém bude Měsíc zároveň v přízemí. V tomto případě to nemá nic společného se stanicí, do níž dojedeme výtahem po stisknutí tlačítka s nulou, ale jde o to, že Měsíc bude nejblíže Zemi. Konkrétně v tomto přízemí bude vzdálenost mezi Zemí a Měsícem 357 796 km. Přestože je Měsíc nejblíže, je neviditelný, takže měsíční super-nov si neužijeme vůbec. Toto je nejneviditelnější ze všech zářijových úkazů.

Dění na obloze v září 2019

Neviditelný, nejbližší, a přesto nejvzdálenější

Nejlepší podmínky máme na pozorování těch planet, jež nejsou vidět prostým okem. Uran je v souhvězdí Berana, a kromě večera je pozorovatelný po celou noc. Při jeho jasnosti na hranici viditelnosti očima je třeba použít dalekohled. Úplně neviditelná je nejvzdálenější planeta Neptun. Právě v září je však nejvzdálenější planeta nejblíž. Dne 9. září okolo poledne se k Neptunu přiblížíme nejvíce – opravdu my k němu, Neptun sám se pohybuje jen velmi zvolna, zatímco Země pilně skotačí okolo Slunce s periodou jediného roku. Při nejtěsnějším přiblížení nás bude dělit jen 4 328 000 000 kilometrů.  Neptun je také na obloze přesně naproti Slunci, což znamená, že je nad naším obzorem po celou noc. Zároveň je nejjasnější – dosahuje jasnosti 7,8 mag, což znamená, že je jen asi pětkrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné bez dalekohledu.

Pokud však jde jen o to spatřit tu lehce namodralou hvězdičku, stačí nám malý dalekohled – i ten s průměrem čočky okolo pěti nebo šesti centimetrů. Kdybychom chtěli rozeznat, že se jedná o planetu, která má v dalekohledu podobu kotoučku, potřebujeme alespoň dvěstěnásobné, možná i třistanásobné zvětšení.

Nalezení a rozpoznání Neptunu je docela zajímavá pozorovatelská výzva. Pustíme se do toho? Letos nám v období nejlepší pozorovatelnosti Neptunu příroda vydatně pomůže. Neptun je tady:

Nachází se v souhvězdí Vodnáře, což je oblast, která je na obloze více méně prázdná. Nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí se jmenuje Sadalmelik a má přibližně třetí hvězdnou velikost (hvězdy Velkého vozu mají druhou). Na obrázku jsou popsané i další hvězdy. Algenib, Markab, Homam a Enif patří do souhvězdí Pegasa. Velmi jasná hvězda Fomalhaut (úplně dole) je nejjasnější hvězdou souhvězdí Jižní ryby. Oranžový kroužek uprostřed vyznačuje polohu Neptunu. Ovšem objekt, který v tom kroužku vidíme, není Neptun. Jedná se o ? Aquarii (fí Vodnáře) – hvězdu čtvrté velikosti, a tudíž viditelnou očima bez dalekohledu. A to je právě ta pomoc poskytnutá přírodou. Podle tak jasné hvězdy Neptun snadno najdeme – 9. září by to v dalekohledu se stonásobným zvětšením mělo vypadat nějak takto:

Září je prostě nej

Když ke všem těmto nej připočteme i skutečnost, že okolo rovnodennosti – ta z hlediska severní polokoule podzimní nastává 23. září 2019 v 9:50 SELČ – má noc celých 12 hodin a bývá nejlepší počasí pro pozorování oblohy, mohou být noci strávené s planetami a Měsícem na hvězdné obloze opravdu ty nej. Tak honem ven a nezapomeňte s sebou vzít ten dalekohled!