Mars na dohled

Zatímco z pozemské oblohy se planety spíš vytrácejí, Jupiter a Merkur nejsou vidět vůbec, Saturn brzy zapadá a Mars slábne, na snímcích sond mířících k Marsu se planeta zvětšuje a zjasňuje.

V topocentrickém pohledu na vesmír v listopadu 2018 se budeme v čase pohybovat tam a zpět. Nejprve ovšem dodám výčet měsíčních fází, a to v pořadí od začátku do konce. Počátkem listopadu Měsíc přebývá na ranní obloze v podobě couvajícího srpku. Nov nastává 7. listopadu v 17:02 středoevropského času (SEČ). Poté se znovu objeví na obloze večerní, tentokrát v podobě srpku dorůstajícího. V první čtvrti se ocitá 15. listopadu v 15:54 SEČ, v úplňku pak 23. listopadu v 6:39 SEČ. Mezi těmito fázemi bude Měsíc poněkud rušit maximum meteorického roje Leonid, které připadá na 18. listopadu. Na konci měsíce pak bude Měsíc pozorovatelný ve druhé polovině noci, 30. listopadu v 1:18 SEČ nastane poslední čtvrt.

Dění ve vesmíru v listopadu 2018

Bezpochyby největší pozornost, pokud jde o vesmírné dění, k sobě připoutá sonda InSight, která se 5. května letošního roku vydala k Marsu a od té doby o ní prakticky nebylo slyšet. Ono také nebylo o čem mluvit – že po sedm měsíců všechno běží podle plánu a sonda trpělivě ukusuje ze své porce 485 milionů kilometrů, které musí uletět, aby dostihla cíl své cesty, není mediálně uchopitelné téma. Už počátkem října však začalo být na cestě k Marsu živo.

Konečně u Marsu

Hlavní sonda 26. listopadu přistane na povrchu Marsu, aby zkoumala dění uvnitř planety. Mimo jiné bude „naslouchat“ marsutřesení, pomocí změn rádiového signálu bude sledovat jemné odchylky v rotaci planety, jimiž by se mohly projevit pohyby ukryté hluboko v nitru Marsu, a také bude vrtat sondy těsně pod povrch. Zatím jen necelá polovina pokusů o měkké přistání na Marsu skončila úspěchem, takže moje odvážné tvrzení, že sonda přistane, obsahuje i důvěru ve vyzkoušený hardware a způsob přistání – technicky celý projekt vychází ze sondy Phoenix, která v roce 2008 úspěšně pracovala v severní polární oblasti Marsu, kde poprvé přímo detekovala zmrzlou vodu jen několik centimetrů pod povrchem.

Říjnové oživení se však týká dvojice malých sond MarCO (Mars Cube One). Jde o historicky první meziplanetární sondy třídy cubesat – ty zatím létaly jen na oběžné dráze okolo Země. Základní jednotkou cubesatů je krychle o hraně 10 cm. Většina dnes vyvíjených cubesatů je však větších – typicky velikosti krabice od bot. Jejich rozměry by však měly být násobky základního modulu. Jsou to dnes populární sondy, jejichž prostřednictvím se realizují i studentské vesmírné projekty. Je neveselé, že zatímco v Evropě i ve světě konstruují studenti technických škol cubesaty jako na běžícím pásu, u nás se v této oblasti spí poměrně hlubokým spánkem, a to přes skutečnost, že za pramáti dnešních cubesatů bychom mohli považovat československou družici Magion, jež startovala do vesmíru před 40 lety. Byla sice o něco větší, ale při dnešní miniaturizaci elektroniky by se v současnosti taková družice mezi cubesaty směle zařadila.

Na začátku října začaly kamery cubesatů MarCO předávat na Zemi fotografie Marsu. Budou takto pořizovat reportáž z přibližování sondy InSight k rudé planetě, takže ještě před 26. listopadem se můžeme těšit na sérii snímků s postupně zjasňujícím a zvětšujícím se obrazem Marsu.

Planety a Měsíc na pozemské obloze

Na pozemské obloze ovšem Mars naopak slábne. Pěknou podívanou ovšem bude přiblížení Měsíce v první čtvrti k Marsu. Uvidíme je večer 16. listopadu:

Ještě před tím, a ještě blíž, se Měsíc na obloze dostane k Saturnu. Tato planeta je už večer nízko nad jihozápadním obzorem, ale stále ještě dobře pozorovatelná. Nachází se v letním souhvězdí Střelce, které se během listopadu, společně se Saturnem, z oblohy vytratí.

Aby bylo vidět, jak těsné to přiblížení doopravdy je, ponechal jsem na následující simulaci z programu Stellarium měsíční srpek ve skutečné velikosti. Většinou jej na obrázcích zvětšuji, což souvisí s psychologickým klamem, kterému všichni podléháme – odhadujeme-li zdánlivou velikost Měsíce, většina lidí má pocit, že je 4x větší, než je tomu ve skutečnosti. V planetáriu máme Měsíc dokonce pětkrát větší, aby lidem připadal „normálně“ veliký.

Později se naopak Měsíc v úplňku ocitne vysoko nad našimi hlavami uprostřed souhvězdí Býka v těsné blízkosti hvězdy Aldebaran. Na umělé obloze to vypadá impozantně – kotouč Měsíce vedle rudého býčího oka obklopený hvězdokupou Hyády a další hvězdokupa – Plejády – opodál:

Jenže ve skutečnosti se sluneční světlo odražené od Měsíce rozptyluje ve vzduchu a zvlášť kolem úplňku oslňuje natolik, že na skutečné obloze ta krása poněkud zanikne. Trochu realističtější model situace vypadá takto:

Prosincové přísliby

Planeta Merkur je na začátku listopadu (6. 11.) úhlově nejdále na východ od Slunce, ale kvůli tomu, že je příliš nízko, na naší obloze se nevymaní z červánků. A 27. listopadu se naopak ocitne v dolní konjunkci se Sluncem – to už nemůže být vidět vůbec. Nepozorovatelný je také Jupiter, který je v konjunkci se Sluncem o den dříve než Merkur.

Zdá se tedy, že planety vyklízejí pozice. Ale ráno se ve druhé polovině listopadu vyloupne z červánků Venuše, která od prosince zase bude zářit na obloze, tentokrát jako Jitřenka, a taktéž v prosinci se k ní ještě přidá Merkur, který při konjunkci rychle prosviští mezi Sluncem a Zemí.

Nejlépe pozorovatelná, a to po téměř celou noc kromě časného rána, je nyní planeta Uran. Nachází se na hranici mezi souhvězdími Ryb a Berana. Velmi košaté názvy na obrázku patří hvězdám ze souhvězdí Velryby. Uran je ovšem vidět pouze pomocí dalekohledu. Stejně jako Neptun, který je pozorovatelný v první polovině noci v souhvězdí Vodnáře. Blíží se k němu Mars a počátkem prosince dojde k velmi těsnému setkání těchto dvou planet na pozemské obloze. Zdá se tedy, že v i prosinci se máme na obloze na co těšit.