Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bejvalky v opozici

30. 06. 2017 12:00:00
aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2017. Na světlé letní obloze se vyjímají planety a Měsíc, jejichž vzájemná setkání se v červenci dvakrát zopakují. Oněmi bejvalkami jsou pak tělesa, jež mezi planety patřívala, ale...

Bývalé planety Juno a Pluto bez dalekohledu vůbec neuvidíme, takže si jejich příběh nechme na pozdější odstavce a začněme tím, co je na obloze ke spatření prostýma očima.

Pouť Měsíce mezi planetami

Hned 1. července se ve 2:51 SELČ Měsíc ocitá v první čtvrti. Na obloze jej toho večera najdeme na jihozápadě nedaleko Jupiteru a také hvězdy Spiky ze souhvězdí Panny.

Do úplňku Měsíc doroste 9. července v 6:06 SELČ. O dva dny dříve se přiblíží k Saturnu, ale k setkání s planetou dojde okolo 15. hodiny, tedy ve dne, a ještě hluboko pod naším obzorem. Nejblíže k Saturnu tak na obloze Měsíc spatříme 6. července večer. Opět bude setkání Měsíce s planetou asistovat jasná hvězda, tentokrát Antares ze souhvězdí Štíra.

Měsíc není na obloze k zastavení. Obíhá okolo Země tak rychle, že průměr svého disku mezi hvězdami urazí za necelou hodinu, a tak bude trvat jen 14 dní než se už couvající srpek Měsíce po poslední čtvrti, která nastane 16. července ve 21:25 SELČ, setká s Jitřenkou – planetou Venuší, která má (oprávněnou) pověst nejjasnější planety na obloze a po Slunci a Měsíci třetího nejjasnějšího nebeského tělesa vůbec. Zatímco v červnu a na počátku července se Venuše přece jen poněkud ztrácela v červáncích, koncem července, kdy už jsou noci trochu tmavší, začíná ranní obloze dominovat. K setkání Měsíce s Venuší dojde 20. července a do třetice v blízkosti jasné hvězdy. Aldebaran ze souhvězdí Býka Měsíc mine jen o půl stupně necelou hodinu před východem nad náš obzor, a tak mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní uvidíme nízko na východě celkem těsnou a hodně pěknou skupinku:

Měsíc pak 23. července v 11:45 SELČ docouvá až do novu a za několik dní se znovu vynoří večer na západě jako dorůstající srpek, aby téměř přesně zopakoval setkání s Jupiterem a Spikou 28. a 29. července.

V červenci to tedy Měsíc stihne k Jupiteru dvakrát. A nejen to. Stihne ještě jednu první čtvrt, a to 30. července v 17:23 SELČ. Bude to tak vlastně už druhá první čtvrt v kalendářním měsíci, ale abychom se do toho číslování nezapletli, přejděme na vděčné téma „bejvalky“.

Kdo je tady vlastně planetou?

Nejznámější bývalou planetou je Pluto. Aféra s jejím bouřlivým vyřazováním ze seznamu planet, které proběhlo v Praze v srpnu 2006, je dodnes živá. Hledání definice planety nakonec přineslo zpřehlednění v podobě rozdělení těles Sluneční soustavy do tří kategorií:

  • planety
  • trpasličí planety
  • malá tělesa Sluneční soustavy

Ta poslední kategorie je vlastně odpadkovým košem na všechno smetí nepravidelných tvarů, jako jsou komety, asteroidy nebo meteoroidy. Trpasličí planety mají s planetami společné to, že jsou přibližně kulaté a obíhají okolo Slunce.

Ačkoli škatulka trpasličích planet vznikla v podstatě jako odškodné za „škrtnutí“ Pluta, do popředí se hrnou i jiné. Nejhmotnější z těch v současnosti známých je Eris – těleso, jehož objev právě spustil diskusi nad tím, čemu všemu vlastně hodláme říkat planeta. A jako první z trpasličích planet byla objevena Ceres. Ovšem objevena byla jako planeta pohybující se v mezeře mezi Marsem a Jupiterem, a to 1. ledna 1801, kdy ji poprvé zaznamenal italský astronom Giuseppe Piazzi. Jenže se brzy ztratila. Ještě dříve, než ji mohli spatřit jiní astronomové.

Jméno pro planetu

Na jedné straně se vynořily pochybnosti, zda Piazzi vůbec něco objevil, a na straně druhé už zejména němečtí astronomové vymýšleli pro novou planetu jména (Hera, Juno), aniž by se ptali objevitele, jestli s tím souhlasí. Ten nesouhlasil, dokonce písemně poněkud zuřil – nepřímo v dopise příteli Orianimu Němcům vzkázal, ať si objeví svoji planetu, když jí chtějí dávat jméno. Sám navrhoval Ceres Ferdinandea (Ceres je bohyně úrody a patronka Sicílie, jež byla tehdy pod vládou neapolského krále Ferdinanda).

V každém případě všichni porcovali medvěda, který ještě běhal po lese. Nová planeta byla ztracená. Znovu nalézt ji pomohl Carl Friedrich Gauss: Pomocí své, pro tento účel vymyšlené, matematické metody nejmenších čtverců určil z Piazziho pozorování pohybu tělesa v lednu 1801 určil tvar dráhy a díky tomu pak astronomové věděli, kde mají hledat. V prosinci 1801 se novou planetu podařilo objevit podruhé a v lednu roku 1802 (málem přesně do roka a do dne) byl její objev potvrzen. Dostala jméno Ceres (Ferdinanda v názvu ostatní astronomové nepřipustili).

A vzápětí k ní přibyla další planeta – právě při sledování Cerery objevil Heinrich Olbers v březnu roku 1802 těleso, jež později dostalo název Pallas. Počet planet mezi Marsem a Jupiterem se ještě rychle rozrostl na čtyři. V roce 1804 přibyla Juno (konečně Němci uplatnili jeden ze svých původních návrhů) a v roce 1807 Vesta. Pak se objevování planet na desítky let zaseklo.

Dvě krize identity

Pro ty, kteří přestávají stíhat sledovat: v první polovině 19. století jsme mezi planety počítali 11 těles pojmenovaných – Merkur, Venuše, Země, Mars, Ceres, Pallas, Juno, Vesta, Jupiter, Saturn, Uran. Chybí vám tam Neptun? Právě objev Neptunu (1846) spolu s tím, že se prudce začaly množit objevy dalších těles mezi Marsem a Jupiterem a současně bylo jasné, že jde o objekty podstatně menších rozměrů, dostavila se první krize identity Cerery. Z regulérní planety, jíž byla téměř padesát roků, se stala planetkou (Kleine Planete, jak tuto nově vytvořenou kategorii pojmenoval německý astronom Johann Encke) nebo také asteroidem (tento termín, jenž je dnes synonymem slova planetka, navrhoval už roku 1802 William Herschel).

Druhou krizi identity pak Ceres prodělala spolu s Plutem v roce 2006, kdy se stala trpasličí planetou. Pallas, Juno a Vesta nebyly shledány dostatečně kulatými na to, aby se kvalifikovaly do škatulky trpasličích planet, takže zůstaly mezi asteroidy a spolu s nimi spadly mezi malá tělesa Sluneční soustavy. Nárok na titul bývalá planeta jim však upřít nelze a jsou na tom v tomto směru stejně jako Pluto.

Bejvalky v opozici

Dvě z bývalých planet se letos v červenci ocitají v tzv. opozici – Juno 2. července a Pluto 10. července. To znamená, že jsou na obloze naproti Slunci, jsou tedy pozorovatelné po celou noc, jsou také nejblíž k nám a jsou nejjasnější. V případě Pluta to „nejjasnější“ znamená, že na jeho spatření potřebujeme dalekohled s objektivem o průměru nejméně 25 centimetrů, ale raději větším. Na zvětšení moc nezáleží, stejně to bude jen tečka mezi hvězdami. Na simulaci programem Stellarium je zaznamenána poloha Pluta červenými značkami, poloha Juno pak kroužkem i s názvem. Je vidět, že právě v době Opozice se Sluncem bude hned vedle Pluta Měsíc krátce po úplňku. Ten obě bývalé planety spolehlivě přesvítí.

Na pokus o nalezení Pluta či Juno je tedy dobré počkat na některou z jiných nocí, kdy Měsíc překážet nebude. Pohyb těles a změna jejich jasnosti není tak výrazná, aby to hrálo zásadní roli. I Juno bude v dalekohledu vypadat jenom jako svítící bod. Je mnohem jasnější než Pluto, ale stále hluboko pod hranicí viditelnosti očima. Pro fajnšmekry je to však zajímavá výzva, ne?

Autor: Jan Veselý | pátek 30.6.2017 12:00 | karma článku: 11.68 | přečteno: 343x

Další články blogera

Jan Veselý

Obloha pro ranní ptáčata

aneb Topocentrický pohled na vesmír v listopadu 2017. Ranní ptáče nejen doskáče dále, ale také toho v následujícím měsíci uvidí nejvíce na obloze. Konkrétně tři planety a chvíli spolu s nimi také Měsíc.

31.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 6.18 | Přečteno: 183 | Diskuse

Jan Veselý

Říjnové koule velké i malé

Plynné, kamenné i hliníkové (skoro)koule nás budou provázet topocentrickým pohledem na vesmír v říjnu 2017. Planety tak trochu vyklízejí pozice, o to větší roli hrají v říjnu družice. Především ty umělé.

1.10.2017 v 10:10 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jan Veselý

Poslední chvíle sondy Cassini - fotoblog

Přesně bez jednoho měsíce 20 let práce ve vesmíru, 13 let na oběžné dráze okolo Saturnu. Sonda Cassini dnes završila svou misi. Okamžiky napětí, sentimentu i hrdosti v obrazech.

15.9.2017 v 19:10 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 1518 | Diskuse

Jan Veselý

VRSP a poslední superčtvrt

jinak řečeno Velké ranní setkání planet aneb Topocentrický pohled na vesmír v září 2017. Tento výhled na zářijové dění na obloze bude tak trochu jako Rádio Jerevan, neboť málo co bude takové, jak se na první pohled zdá.

30.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 257 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Tajemství alchymistů – jak vzniká zlato (vesmírná alchymie 6/6)

Poslední nahlédnutí do tyglíku, ve kterém se vaří přísady pro celý vesmír. Vznik těžkých prvků – mezi nimi i zlata nebo uranu – nebyl žádnou náhodou. (délka blogu 8 min.)

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 364 | Diskuse

Jan Švadlenka

Polemika s panem Kapolkou o evoluci aneb ukázka dezinformace - část III.

V tomto článku hodlám ukončit svou polemiku s panem Kapolkou. Uvedu argumenty svědčící pro evoluci a v závěru vysvětlím, v čem spočívá ona dezinformace, která se prolínala všemi jeho články.

16.11.2017 v 0:07 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 395 | Diskuse

Jan Fikáček

Je filosofie mrtvá, jak tvrdí Hawking?

Někteří špičkoví fyzici dnes pohrdlivě shlížejí na filosofii a třeba slavný Hawking prohlašuje, že filosofie je mrtvá. Ano, filosofie je oproti fyzice podnik poměrně nejistý, nemá spolehlivost podepřenou experimenty.

15.11.2017 v 9:12 | Karma článku: 20.19 | Přečteno: 549 | Diskuse

Karel Wágner

Čtyřrozměrný model života

Zaujalo mne další Matykání z blogu Jana Řeháčka, kde se na úvod čtenářů zeptal, zda nechtějí vyhrát milión dolarů?

14.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 452 | Diskuse

Robert Brinda

Vznik vesmíru a singularita.

Doufám, že paní Dana Tenzler nečte články v Epochaplus, protože nad článkem na téma, uvedeném v nadpisu, by ji musela klepnout Pepka.

13.11.2017 v 17:10 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 511 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 13.45 Průměrná čtenost 531

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Učím fyziku na gymnáziu, kde čelím všem těm povinnostem, od nichž jsem na hvězdárně osvobozen. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), objevování soudobé hudby (tzv. vážné), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.