Včera, dnes nebo zítra?
Především je třeba říci, že se tu budu rozepisovat o začátku astronomického jara. Pro meteorology u nás začíná jaro 1. března a podle toho, co se děje v přírodě, je to zcela v pořádku (mně například pylová alergie na Olši pronásleduje už od konce února). Mnohem složitější to je se začátkem fenologického jara, ale nechci odbíhat, takže zpátky k tomu astronomickému.
Začátek astronomického jara, nebo také jarní rovnodennost, je okamžik, kdy se Slunce ocitne přesně nad zemským rovníkem. Na obloze je pak Slunce v průsečíku světového rovníku (což je průmět toho zemského na myšlenou nebeskou sféru) s ekliptikou (což je zase průmět oběžné dráhy Země). Tomu místu se už od starověku říká jarní bod. Nejčastěji se tam Slunce nachází 20. března.
Ale věc má háček. Předchozí dvě tvrzení se vztahují pouze ke gregoriánskému kalendáři a vlastně pouze k Evropě. Kvůli posunu v různých časových pásmech může jinde na Zemi opravdu připadat začátek jara častěji na 21. březen. Tradice gregoriánského kalendáře ovšem vzešla z Evropy, dokonce z blízkosti 15. poledníku, takže je v pořádku, když se budeme držet našeho časového pásma.
Některé moderní učebnice už obsahují „přesnější“ informaci, že jaro obvykle začíná 20. nebo 21. března. Ve 21. století bychom však správně měli v učebnicích psát, že jarní rovnodennost připadá na 20. březen a občas na 19. březen. Krátce po roce 2000 ještě dvakrát připadla rovnodennost na 21. březen, ale příště připadne tento okamžik na 21. březen až v roce 2102.
Příčinou toho, že začátek jara nepřipadá každý rok na stejné datum je samozřejmě vkládání přestupných dní na konec února. Ostatní roční doby tím trochu trpí také, ale u jara, protože následuje bezprostředně po zařazení přestupného dne, je problém nejnápadnější. Kde je ale příčina toho, že se učebnice systematicky o den pletou? Samotné přestupné roky za to nemohou.
Gregoriánský kalendář, zavedený papežem Řehořem XIII. v roce 1582 (peripetie jeho přijímání a nepřijímání si nechám na někdy příště), obsahuje kromě čtyřletého cyklu přestupných roků ještě méně nápadný 100letý a 400letý cyklus. Když totiž zařadíme jednou za čtyři roky jeden den na konec února, abychom kompenzovali každoroční ztrátu čtvrtiny dne, o 44 minut to přeženeme. Možná se vám zdá, že třičtvrtěhodinová nepřesnost jednou za čtyři roky je zanedbatelná, ale ona se za jedno století nasčítá do téměř celého dne. A za několik století pak kalendář uteče ročním dobám o týden, dva…
Začátek jara |
Podstatou gregoriánské reformy kalendáře bylo právě jemné naladění těchto detailů. Přestupné roky, a to bez výjimky každý čtvrtý, se používaly už v předchozím juliánském kalendáři. Protože už se v 16. století kalendář s ročními dobami rozcházel o 10 dní, nechal papež oněch 10 dní vypustit. Pro většinu lidí tehdy i dnes to byla jediná viditelná část reformy kalendáře. Její nejpodstatnější součástí však bylo zavedení výjimky: roky, jejichž letopočet je dělitelný 100 (konce staletí, tedy 1700, 1800, 1900), přestupné nejsou. Abychom systém zase nepřeregulovali na druhou stranu, bylo nutné zavést ještě výjimku z výjimky: roky, jejichž letopočet je dělitelný 400 (1600, 2000, 2400) přestupné zůstanou.
Ufff…
A to je celé. V průběhu století, kdy vkládáme každý čtvrtý rok přestupný den, začátek astronomického jara nenápadně couvá k nižším datům (protože to s regulací v průměru o 11 minut ročně přeháníme). Na konci století to v systému „škytne“, protože přestupný den vynecháme, a datum začátku jara poskočí dopředu. Tak to jde čtyři století po sobě, až na konci toho čtvrtého uplatníme výjimku z výjimky a datum začátku jara necháme dvě století po sobě couvat. Poté se celý cyklus opakuje.
Dal jsem si už před pár lety tu práci a spočítal okamžiky jarní rovnodennosti na celý 400letý cyklus, tedy od roku 2001 do roku 2400. Statistika říká, že ve 21. století už se začátku jara 21. března nedočkáme, zdaleka nejčastějším datem jarní rovnodennosti je 20. březen, na druhém místě pak 19. březen (poprvé oslavíme příchod jara na Pepíka v roce 2048). Ve 22. století bude stále převažovat 20. březen, 21. březen se dostane na druhé místo a 19. březen bude na třetím. Ve 23. a 24. století se 19. březen ze statistiky zcela vytratí. V první polovině 24. století bude výrazně nejčastěji vítězit 21. březen, takže nakonec mírně převáží ve statistice za celé století, ale v roce 2400 systém opět ucukne zpátky a cyklus se bude opakovat.
Podobné, jako to bude ve dvacátém čtvrtém století, to bylo se začátkem jara i ve století dvacátém. Prvních 50 let převažoval 21. březen, druhých 50 let pak 20. březen. Snadno nás napadne myšlenka, že právě tohle je příčinou toho chybného data uváděného v učebnicích. Ale je to úplně jinak.
To datum se uvádělo už mnohem dříve, kdy převažoval 20. březen. Příčina je stejně prostá jako kuriózní. Gregoriánská reforma byla vlastně přijata kvůli Velikonocům. Velikonoční neděle se totiž stanovuje jako první neděle, jež nastane po prvním jarním úplňku. Určuje se tedy astronomicky. Kvůli nesouladu juliánského kalendáře s ročními dobami se v 16. století stávalo, že Velikonoce a další na ně navazující křesťanské svátky se posouvaly do teplých období roku, kdy bylo třeba, aby věřící pracovali na polích. A když už papež opravoval kalendář, vložil do reformy i pravidlo, že pro účely stanovování Velikonoc se za začátek jara považuje 21. březen. Hlavně kvůli zjednodušení výpočtu.
Jde tedy o technicky stanovené datum, které se skutečným začátkem jara souvisí jen okrajově. A původně se týkalo vlastně pouze katolické sekty křesťanství. Pravoslavní křesťané gregoriánskou reformu nepřijali – také jsou jejich Velikonoce občas i o měsíc jindy než ty počítané podle gregoriánského kalendáře. Dnes ovšem toto mylné datum straší v učebnicích i těm, kteří se křesťany, ba dokonce ani věřícími, vůbec necítí.
No nic. Aspoň mám na jaře o čem psát blogy a vyprávět návštěvníkům našeho planetária.
Jan Veselý
Její zářivá jasnost Jitřenka
Planety viditelné očima opustily večerní oblohu a postupně se stěhují na tu ranní, kde se seskupují okolo Venuše, aby na jaře zahrály několik představení pro ranní ptáčata. To je topocentrický pohled na vesmír v březnu 2022.
Jan Veselý
Nejmenší z trpaslíků mezi Kuřátky a první Američan
Saturn je nepozorovatelný, ale ostatní planety jsou vidět ráno a Venuše dosáhne nejvyšší jasnosti. Amerika bude slavit 60. výročí svého prvního astronauta na oběžné dráze. To je Topocentrický pohled na vesmír v únoru 2022.
Jan Veselý
Krátká epizoda s Merkurem a nekončící Vánoce s Webbem
Webbův teleskop je konečně vesmírný a oblohou se mihnou všechny planety pozorovatelné očima. Vidět jsou Jupiter a Mars, objeví se Venuše, zmizí Saturn, Merkur se objeví i zmizí. To je topocentrický pohled na vesmír v lednu 2022.
Jan Veselý
Největší astronomické Vánoce
Planety hřadují na večerní obloze, Webbův teleskop je natankován palivem, vánoční kometární chiméra je na scéně a vrací se letní souhvězdí. To je topocentrický pohled na vesmír v prosinci 2021.
Jan Veselý
Trpaslík číslo 1
Na listopadové obloze uvidíme Měsíc na tradiční cestě mez planetami a od fáze k fázi. V souhvězdí Býka můžeme zkusit najít Ceres – první „bývalou planetu“ Sluneční soustavy. To je Topocentrický pohled na vesmír v listopadu 2021.
Jan Veselý
Polední klid na Marsu i na Zemi
Obloze vládnou Jupiter se Saturnem a Merkur s Venuší s námi hrají tradiční únikové hry. Mars se schovává za Sluncem, což má překvapivě zajímavé důsledky. Tak vypadá Topocentrický pohled na vesmír v říjnu 2021.
Jan Veselý
Skryté nebeské poklady v září
Neptun je nejblíže Zemi, trpasličí planeta Ceres se setkává s Aldebaranem, Merkur je úhlově nejdále od Slunce. To vše a mnohem více obsahuje topocentrický pohled na neviditelný vesmír v září 2021.
Jan Veselý
Padající hvězdy a zářící planety
Na poslední chvíli uveďme na pravou míru několik omylů, které se týkají dnešních Perseid. Oblohu zdobí také planety... To je topocentrický pohled na vesmír v srpnu 2021.
Jan Veselý
Konečně zatmění! Po šesti letech
aneb Topocentrický pohled na vesmír v červu 2021. Červnové noci jsou tak krátké, že končí dříve, než začnou, a tak se to nejzajímavější odehraje ve dne. Po šestiletém půstu uvidíme částečné zatmění Slunce.
Jan Veselý
Chcete vidět Merkur? Teď nebo nikdy!
aneb Topocentrický pohled na vesmír v květnu 2021. Květnové planetární divadlo začne na ranní obloze, ale postupně se přesune do večerních hodin. Pozornost by měla poutat Venuše a také Merkur.
Jan Veselý
S Gagarinem v zádech vzhůru na Měsíc
aneb Topocentrický pohled na vesmír v dubnu 2021. Úplněk, který nebude super, Měsíc mezi planetami, vzpomínky na prvního kosmonauta a výzva pro ty budoucí.
Jan Veselý
Jarní planetární divadlo a nerovná rovnodennost
aneb Topocentrický pohled na vesmír v březnu 2021. Zatímco v únoru drželo dění na obloze půst, v březnu nebudeme vědět, kam se dřív dívat. V hlavních rolích: Mars, Plejády, Aldebaran, Vesta, Měsíc, Slunce...
Jan Veselý
Sedm minut hrůzy
aneb Topocentrický pohled na vesmír v únoru 2021. Z planet zůstal na obloze jen Mars a sotva pozorovatelný Uran. A tak bude únorový pohled, po poklidném začátku, směřovat především k nervy napínajícímu dění na rudé planetě.
Jan Veselý
Slunci nejblíž
aneb Topocentrický pohled na vesmír v lednu 2021. Ráno Venuši střídá Merkur, večer se z oblohy vytrácejí Jupiter a Saturn, zůstává jen Mars spolu s nenápadným Uranem. Země si užívá Sluníčka – je k němu nejblíž.
Jan Veselý
Vánoce ozdobí opravdová hvězda betlémská
aneb Topocentrický pohled na vesmír v prosinci 2020. Po celý letošní rok se na obloze sbližují Jupiter se Saturnem. Během prvního zimního večera předvedou neuvěřitelně těsné setkání. Činit se budou i tradiční Geminidy.
Jan Veselý
Večer příprava na hvězdu betlémskou, a ráno taneční
aneb Topocentrický pohled na vesmír v listopadu 2020 hodinu před a hodinu po zákazu vycházení. Hvězda betlémská je spojena s Vánocemi, ale už v listopadu se na ni obloha chystá. A ráno se navíc předvádí Merkur s Venuší.
Jan Veselý
Obloha v říji
aneb Topocentrický pohled na vesmír v záříjnu 2020. Večerní obloha je v září i říjnu téměř stejná. Těch několik rozdílů, které se projeví uprostřed noci a ráno, ale stojí za velkou dávku pozornosti.
Jan Veselý
Labutí písně vlasatic a Měsíc s planetami
aneb Topocentrický pohled na vesmír v srpnu 2020. Kometa je na obloze vidět jen jedna, svou labutí píseň nám ale v tomto blogu zapějí hned tři. A Měsíc si zase oblíbil setkávání s jasnými planetami.
Jan Veselý
Nejvzdálenější, nejbližší a nejjasnější
aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2020. Venuše se po krátké přestávce zabydlela na ranní obloze a chystá se být nejjasnější. Jupiter se Saturnem vidíme po celou noc, jistě uslyšíme o Marsu a možná zahlédneme Merkur.
Jan Veselý
Venuše v Dolní Horní a tři červnová zatmění
aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2020. Venuše se během května „po anglicku“ vytratila, ale už na konci června se zase na obloze objeví. Měsíc předvede klasický taneček s Jupiterem, Saturnem a Marsem a také tři zatmění.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 597x