Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Včera, dnes nebo zítra?

21. 03. 2017 19:00:00
Jaro začíná obvykle 20. března. Proč se ale téměř všude, především v učebnicích, píše, že 21. března?

Především je třeba říci, že se tu budu rozepisovat o začátku astronomického jara. Pro meteorology u nás začíná jaro 1. března a podle toho, co se děje v přírodě, je to zcela v pořádku (mně například pylová alergie na Olši pronásleduje už od konce února). Mnohem složitější to je se začátkem fenologického jara, ale nechci odbíhat, takže zpátky k tomu astronomickému.

Začátek astronomického jara, nebo také jarní rovnodennost, je okamžik, kdy se Slunce ocitne přesně nad zemským rovníkem. Na obloze je pak Slunce v průsečíku světového rovníku (což je průmět toho zemského na myšlenou nebeskou sféru) s ekliptikou (což je zase průmět oběžné dráhy Země). Tomu místu se už od starověku říká jarní bod. Nejčastěji se tam Slunce nachází 20. března.

Ale věc má háček. Předchozí dvě tvrzení se vztahují pouze ke gregoriánskému kalendáři a vlastně pouze k Evropě. Kvůli posunu v různých časových pásmech může jinde na Zemi opravdu připadat začátek jara častěji na 21. březen. Tradice gregoriánského kalendáře ovšem vzešla z Evropy, dokonce z blízkosti 15. poledníku, takže je v pořádku, když se budeme držet našeho časového pásma.

Některé moderní učebnice už obsahují „přesnější“ informaci, že jaro obvykle začíná 20. nebo 21. března. Ve 21. století bychom však správně měli v učebnicích psát, že jarní rovnodennost připadá na 20. březen a občas na 19. březen. Krátce po roce 2000 ještě dvakrát připadla rovnodennost na 21. březen, ale příště připadne tento okamžik na 21. březen až v roce 2102.

Příčinou toho, že začátek jara nepřipadá každý rok na stejné datum je samozřejmě vkládání přestupných dní na konec února. Ostatní roční doby tím trochu trpí také, ale u jara, protože následuje bezprostředně po zařazení přestupného dne, je problém nejnápadnější. Kde je ale příčina toho, že se učebnice systematicky o den pletou? Samotné přestupné roky za to nemohou.

Gregoriánský kalendář, zavedený papežem Řehořem XIII. v roce 1582 (peripetie jeho přijímání a nepřijímání si nechám na někdy příště), obsahuje kromě čtyřletého cyklu přestupných roků ještě méně nápadný 100letý a 400letý cyklus. Když totiž zařadíme jednou za čtyři roky jeden den na konec února, abychom kompenzovali každoroční ztrátu čtvrtiny dne, o 44 minut to přeženeme. Možná se vám zdá, že třičtvrtěhodinová nepřesnost jednou za čtyři roky je zanedbatelná, ale ona se za jedno století nasčítá do téměř celého dne. A za několik století pak kalendář uteče ročním dobám o týden, dva...

Podstatou gregoriánské reformy kalendáře bylo právě jemné naladění těchto detailů. Přestupné roky, a to bez výjimky každý čtvrtý, se používaly už v předchozím juliánském kalendáři. Protože už se v 16. století kalendář s ročními dobami rozcházel o 10 dní, nechal papež oněch 10 dní vypustit. Pro většinu lidí tehdy i dnes to byla jediná viditelná část reformy kalendáře. Její nejpodstatnější součástí však bylo zavedení výjimky: roky, jejichž letopočet je dělitelný 100 (konce staletí, tedy 1700, 1800, 1900), přestupné nejsou. Abychom systém zase nepřeregulovali na druhou stranu, bylo nutné zavést ještě výjimku z výjimky: roky, jejichž letopočet je dělitelný 400 (1600, 2000, 2400) přestupné zůstanou.

Ufff...

A to je celé. V průběhu století, kdy vkládáme každý čtvrtý rok přestupný den, začátek astronomického jara nenápadně couvá k nižším datům (protože to s regulací v průměru o 11 minut ročně přeháníme). Na konci století to v systému „škytne“, protože přestupný den vynecháme, a datum začátku jara poskočí dopředu. Tak to jde čtyři století po sobě, až na konci toho čtvrtého uplatníme výjimku z výjimky a datum začátku jara necháme dvě století po sobě couvat. Poté se celý cyklus opakuje.

Dal jsem si už před pár lety tu práci a spočítal okamžiky jarní rovnodennosti na celý 400letý cyklus, tedy od roku 2001 do roku 2400. Statistika říká, že ve 21. století už se začátku jara 21. března nedočkáme, zdaleka nejčastějším datem jarní rovnodennosti je 20. březen, na druhém místě pak 19. březen (poprvé oslavíme příchod jara na Pepíka v roce 2048). Ve 22. století bude stále převažovat 20. březen, 21. březen se dostane na druhé místo a 19. březen bude na třetím. Ve 23. a 24. století se 19. březen ze statistiky zcela vytratí. V první polovině 24. století bude výrazně nejčastěji vítězit 21. březen, takže nakonec mírně převáží ve statistice za celé století, ale v roce 2400 systém opět ucukne zpátky a cyklus se bude opakovat.

Podobné, jako to bude ve dvacátém čtvrtém století, to bylo se začátkem jara i ve století dvacátém. Prvních 50 let převažoval 21. březen, druhých 50 let pak 20. březen. Snadno nás napadne myšlenka, že právě tohle je příčinou toho chybného data uváděného v učebnicích. Ale je to úplně jinak.

To datum se uvádělo už mnohem dříve, kdy převažoval 20. březen. Příčina je stejně prostá jako kuriózní. Gregoriánská reforma byla vlastně přijata kvůli Velikonocům. Velikonoční neděle se totiž stanovuje jako první neděle, jež nastane po prvním jarním úplňku. Určuje se tedy astronomicky. Kvůli nesouladu juliánského kalendáře s ročními dobami se v 16. století stávalo, že Velikonoce a další na ně navazující křesťanské svátky se posouvaly do teplých období roku, kdy bylo třeba, aby věřící pracovali na polích. A když už papež opravoval kalendář, vložil do reformy i pravidlo, že pro účely stanovování Velikonoc se za začátek jara považuje 21. březen. Hlavně kvůli zjednodušení výpočtu.

Jde tedy o technicky stanovené datum, které se skutečným začátkem jara souvisí jen okrajově. A původně se týkalo vlastně pouze katolické sekty křesťanství. Pravoslavní křesťané gregoriánskou reformu nepřijali – také jsou jejich Velikonoce občas i o měsíc jindy než ty počítané podle gregoriánského kalendáře. Dnes ovšem toto mylné datum straší v učebnicích i těm, kteří se křesťany, ba dokonce ani věřícími, vůbec necítí.

No nic. Aspoň mám na jaře o čem psát blogy a vyprávět návštěvníkům našeho planetária.

Autor: Jan Veselý | úterý 21.3.2017 19:00 | karma článku: 15.00 | přečteno: 452x

Další články blogera

Jan Veselý

Bejvalky v opozici

aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2017. Na světlé letní obloze se vyjímají planety a Měsíc, jejichž vzájemná setkání se v červenci dvakrát zopakují. Oněmi bejvalkami jsou pak tělesa, jež mezi planety patřívala, ale...

30.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 310 | Diskuse

Jan Veselý

Oběti letních červánků

aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2017. Večer je na obloze Jupiter, po celou noc Saturn a ráno na východě Venuše. Celonoční červánky ale většině nebeských objektů uberou na slávě. Na tmu budeme (marně) čekat až do rána.

30.5.2017 v 17:30 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jan Veselý

Saturnův slunovrat

aneb Topocentrický pohled na vesmír v květnu 2017. Na Saturnu a okolo něj se dějí mimořádné věci. I pohled na oblohu ze Země slibuje v květnu několik zajímavých událostí.

28.4.2017 v 21:00 | Karma článku: 11.22 | Přečteno: 294 | Diskuse

Jan Veselý

Zase už nejjasnější

jenže tentokrát ráno, aneb Topocentrický pohled na vesmír v dubnu 2017. Dubnová obloha nepatří jen Venuši, zahlédnout můžeme také Merkur, celou noc je vidět Jupiter a zajímavý kousek předvede i Měsíc.

30.3.2017 v 19:00 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 343 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Věda potřebuje nejen peníze, ale i efektivní způsob vyhodnocování

Cílem základního výzkumu je poznat něco nového o přírodě, vyřešit určitou záhadu, a to často bez ohledu na bezprostřední využití takových objevů.

27.7.2017 v 9:54 | Karma článku: 7.08 | Přečteno: 148 | Diskuse

Dana Tenzler

Hvězdy, které vyrábí … podmínky pro život. Mira.

Jednou je vidět, pak se schová. Rudý obr Mira vykazuje enormní změny jasnosti. Kromě toho do svého okolí odhazuje chemické prvky, ze kterých by jednou mohl vzniknout život. (délka blogu 5 min.)

27.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jan Fikáček

Jsme mrchožrouti nekonečna

Nekonečno znamená snad pro všechny lidi tajemno a ztělesnění vědy. Proto možná některé překvapí, že ty nejzásadnější vědecké objevy nemohou vznikat jinak, než že nějaké, do té doby samozřejmé nekonečno, zničí.

25.7.2017 v 9:07 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 388 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč se vám spíš vyleje káva bez pěny, než káva s pěnou?

„Nic vás neprobudí po ránu tak, jako čerstvě uvařená káva, kterou vylijete na klávesnici počítače,“ říká jedno ověřené přísloví. Káva s pěnou se nevyleje. Jak vytvořit optimální pěnu do kávy? (délka blogu 6 min.)

24.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.45 | Přečteno: 431 | Diskuse

Jakub Kouřil

Význam Nesmyslu

Věda narazila na skleněnou zeď. V kvantovém světě se čas rozpouští zároveň do obou směrů. Říkáte si, co je mi po mikrosvětě! Žiji tady v hmatatelném a krásném vesmíru, uchopuji hmotu a krájím ji na kousky...

23.7.2017 v 10:22 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 369

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Učím fyziku na gymnáziu, kde čelím všem těm povinnostem, od nichž jsem na hvězdárně osvobozen. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), objevování soudobé hudby (tzv. vážné), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.