Rok 2017 začíná sice o sekundu později, ale na obloze dějí věci už na Silvestra. Nemyslím ohňostroj, ale něco tak nenápadného, že potřebujeme dalekohled, abychom to vůbec zahlédli. Ale pokud se zadaří, bude to mimořádný zážitek.
S tím odloženým začátkem roku 2017 jsem to myslel vážně – více o tom na astro.cz. Přestupné sekundy se, na rozdíl od ohňostroje, a fronty na záchytce, neopakují každý rok. A ještě méně často se přiblíží na obloze dvě planety tak těsně k sobě, jako to udělají 1. ledna 2017 Mars a Neptun. V nejmenší úhlové vzdálenosti pouhých několika obloukových minut se ocitnou okolo osmé hodiny ranní. Simulace programem Stellarium obsahuje čáry souřadnic (sever je nahoře), přičemž ty vodorovné jsou od sebe vzdáleny po pěti minutách:
Tak z toho, vážení přátelé, neuvidíme vůbec nic. Ne kvůli následkům bouřlivých oslav, ale prostě proto, že v osm hodin ráno bude už světlo a planety budou navíc hluboko pod naším obzorem. Od nás však budeme moci pozorovat, jak se Mars k Neptunu přibližuje během silvestrovského večera. Při troše soustředění bude vidět, že se opravdu přibližuje Mars. Oběžná doba Neptunu okolo Slunce totiž činí 165 roků, takže pohyb planety mezi hvězdami je nepatrný. Mars to okolo Slunce stihne za necelé dva roky, což nám může také připadat jako docela dlouhá doba, v dalekohledu, zvlášť když máme s čím porovnávat, je ale pohyb Marsu docela znát.
Mars je vidět očima jako nápadně oranžová hvězda, svítí nad jihozápadním obzorem. Pokud jej na Silvestra večer najdeme, můžeme se pokusit Neptun identifikovat v dalekohledu – bude severovýchodně, v nepřevracejícím dalekohledu „vlevo nahoře“, od Marsu. A během noci, než planety po 21. hodině zapadnou, budeme moci sledovat, jak se blíží. Stačí občas. Nad obzorem bude také Venuše, která bude těm dvěma poněkud kazit show, neboť na sebe bude strhávat pozornost svou mnohem vyšší jasností.
Venuše se k Neptunu přiblíží také, a to 12. ledna. Ale o tom zase příště, kdy pohled na lednovou oblohu rozšíříme o Měsíc a další zajímavé objekty. Podrobnější povídání o dění na naší obloze v průběhu celého roku 2017 je už teď k nalezení v mém posledním článku na blogu, jejž jsem si vedl na stránkách bigbloger.lidovky.cz…
… Jenže končí nejen rok 2016. Skončilo a končí toho mnohem více. Jeden můj kamarád to už nevydržel a na svém facebooku požádal rok 2016, aby už přestal kosit. Nechci tady nic přidávat k výčtům celebrit, jichž v roce 2016 odešlo na první pohled výjimečně mnoho. Jen povzdechnu nad tím, že jistě odešla i spousta lidí, kteří budou svým blízkým a svým kamarádům chybět úplně stejně, jen o nich, na rozdíl od protagonistů zábavního průmyslu, v bulváru nikdy nic nenapsali. Chci však zalitovat toho, že rok 2016 „zkosil“ také sesterský Bigbloger na serveru lidovky.cz.
Tam se mi stalo, že mě redakce rubriky věda vyzvala k blogování o prázdninách roku 2009. S úkolem psát nejen o svém oboru, ale pouštět se i do jiných témat – společenských, kulturních a třeba i politických. Tehdy se mi otevřel úplně nový svět, který jsem postupně ohmatával a objevoval. A nějak mě to začalo bavit. Tak moc, že když se teď „z technických důvodů“ Bigbloger zavírá, nechce se mi končit, i když bych si vlastně mohl oddychnout, protože takový blog je časožrout nenasytný. To zdejší zkušení blogeři jistě vědí nejlépe, ale kvalitní pláč na nesprávném hrobě je mojí parádní disciplínou, tak mi, prosím, odpusťte, že ji provozuji hned v prvním zdejším pokusu.
A tak se přesouvám na blog.idnes.cz. A zběžným pohledem na frontu článků na hlavní straně zjišťuji, že všichni dobří známí už tu dávno jsou. Pustím se tedy i já do nového začátku. Své pravidelné čtenáře tedy snad potěším radostným: „Jedeme dál.“ A doufám, že nebudu nudit a získám i Vás nové.
Před psaním dnešního textu jsem si předsevzal, že se pokusím udržet svého kopyta (astronomie). Neudržel. Tato disciplína (neschopnost se udržet kopyta) mi ostatně jde také docela dobře. Tak na závěr aspoň to v titulku slíbené přání PF 2017 (je astronomické):
